|
Aktuality
Novinky na tomto webu: Studie: Anarchistické hnutí v Bělorusku Naše akce:
|
„Přiznáváte svou vinu? Ne. Hesla jsem nevykřikovala a rukama jsem taky nemávala. Že by se pánové milicionáři spletli? Ale na náměstí jste byla? Byla! (Pište: svou vinu přiznala). A co jste tam dělala? Pila jsem čaj. A chodíte pít čaj na Říjnové náměstí ve tři hodiny v noci často? Ani ne, jen v poslední době se mi to párkrát stalo...“ Nakonec se stávám šťastným držitelem rozsudku na 10 dní a záhadného protokolu, kde stojí: Narozena ve městě Ukrajina. Jistě, ne každý má rád Ukrajinu, ale že by to šlo až tak daleko...
Takový zápis si 27. dubna 2006 zapsala do svého deníku, který publikovala na internetu, běloruská novinářka Darja Kostěnková. Po loňských prezidentských volbách se zúčastnila demonstrací na Říjnovém náměstí v Minsku. Po několika dnech strávených ve stanovém městečku, které si postavili zástupci opozice, byla zatčena. Stejně jako stovky dalších mladých lidí. Podobný příběh tak může vyprávět i 22letá Alena, která byla donedávna šéfkou nelegálního svazu běloruských studentů. Za účast na nedovolené demonstraci dostala čtyři dny vězení.
Pokud má Alena hodnotit uplynulý rok, v jejích odpovědích je cítit zklamání. „Určitě se dost změnila nálada. Už nejsme tolik nadšení, spíše realističtí,“ myslí si. „Sama sebe se ptám, proč jsem stále tak optimistická. Změnily se i mé priority, snažím se mnohem víc myslet na školu,“ dodává.
Noční můry Mnoho jejích přátel bylo totiž z univerzity vyloučeno. Alenina nejlepší přítelkyně za organizování nepovoleného koncertu. O svém pobytu ve vězení se jí moc mluvit nechce. „Nebyla to ta nejlepší část mého života,“ říká s tím, že počet zatčených kamarádů ani nedokáže odhadnout. „Spíš se mě zeptej, kdo ve vězení nebyl,“ odpovídá.
Protestů studentů na náměstí v Minsku se účastnila i 25letá Julija Daraškevičová, fotografka opozičního týdeníku Naša Niva. Prostřednictvím svých snímků sledovala osudy mladých lidí, soud s nimi i odvoz do věznice. „Nejhorší asi bylo, když před věznici přicházely matky, plakaly a hledaly své děti. Když z věznic vyjížděla auta naplněná 17letými dětmi, začaly se matky vrhat pod kola, aby jim zabránily odjet,“ vypráví Julija.
Během loňských protestů toho naspala málo, tak čtyři hodiny denně. S kolegou se neustále střídali ve stanovém městečku. „Až jsem z toho měla takovou noční můru, že když jsem konečně usnula, zdálo se mi o těch kulatých černých helmách milice a pořád se to opakovalo,“ dodává. I když rok od voleb také cítí určitý pokles aktivity, je to podle ní normální. „Na druhou stranu je ale určitě důležité, že těch lidí, kteří dokázali překonat strach a nebojí se přijít říct svůj názor na náměstí, je stále více,“ dodává.
Zdroj: Lidovky.cz
Prosíme, umístěte na své stránky naše bannery a podpořte tím naši iniciativu a snahu o demokratické změny v Bělorusku.
Velký:
Pro zobrazení našeho banneru na vašich stránkách vložte následující kód:
To display the banner put this code on your webpage:
<a href="http://svobodne-belorusko.wz.cz"><img src="http://svobodne-belorusko.wz.cz/velky.jpg" alt="Svobodne Belorusko"></a>
Malý:
Pro zobrazení našeho banneru na vašich stránkách vložte následující kód:
To display the banner put this code on your webpage:
<a href="http://svobodne-belorusko.wz.cz"><img src="http://svobodne-belorusko.wz.cz/maly1.jpg" alt="Svobodne Belorusko"></a>
Reklama:
 |
|
