english

Дзеля Беларусаў • Fotogalerie • Download • Kontakt • Odkazy • Forum

Kronika událostí v době voleb 2006

Běloruská opozice v neděli večer propásla šanci. Několik tisíc lidí stálo ve sněhové bouři na Říjnovém náměstí v Minsku a čekalo, až se ukáže jejich kandidát Aljaksandr Milinkievič. Vystoupil v bláhové naději volebního boje, maje proti sobě státní aparát autoritativního prezidenta Alexandra Lukašenka, kterému poslušná Centrální volební komise přiznala rekordní výsledek 82,6 procent hlasů.

Neděle 19. března 2006

Ale nyní, večer po volbách, má národ podvedený u uren vyjít do ulic a požadovat demokratické volby. V tom okamžiku, po více než dvou hodinách, vůdci opozice vyhlásili do pondělního večera pauzu.

I přes mnoho výhrůžek se na centrálně položeném náměstí před Palácem Republiky objevilo více než deset tisíc osob. Lukašenko předtím několik dní vedl zastrašující kampaň. Televize ukazovala domnělého teroristu, který, ozbrojen revolverem a bombou, prý plánoval státní převrat. Minské studenty přivezli pod dozorem rektorů autobusy do volebních místností, aby ještě před termínem voleb odevzdali své hlasy, a následně byli všichni posláni domů. Koleje zůstaly pro všechny případy uzavřené. Zavřená byla také divadla a restaurace v sousedství Říjnového náměstí. Den před volbami obdrželo mnoho obyvatel Minska na své mobilní telefony tajemnou textovou zprávu, která varovala před provokátory a prolitím krve. „Zůstaňte doma, neriskujte život!“ – nabádala SMSka. Již dříve prezident Lukašenko – bývalý ředitel kolchozu – načrtnul eventuelní taktiku milice. Kdo se odváží vystoupit proti vládě, tomu jako kachně zakroutíme krkem.

Přesto se v neděli večer scházejí hlavně mladí lidé, aby demonstrovali proti Lukašenkovi. Mnoho řidičů projíždějících kolem zdraví shromážděné klaksonem a tento signál solidarity doléhá přes zasněžené Alexandrovo náměstí k rezidenci prezidenta.

Milinkievič se objevuje po dvou hodinách a vystupuje na schody neoklasické budovy na severní straně náměstí. Lidé čekají na proslov člověka, v kterého vkládají své naděje. V tom okamžiku začíná sněhová bouře. Mluvčí mají pouze jeden megafon, který nezajišťuje slyšitelnost ani do 50 metrů. K většině se slova vůdců nedostávají. Chybí integrující píseň, nemají jednotící symbol.

Jednomu z ustaraných vůdců opozice někdo podává vlajku, kterou poté mává, zatímco jeho kolegové jako sehraná skupina techniků rozbalují přinesené reproduktory a upevňují je k ocelovým stojanům. Ale když Milinkievič konečně znovu sáhne po mikrofonu, zase není nic slyšet.

To je přímo symbolický obraz ztracení se běloruské opozice, která od příchodu Lukašenka do úřadu prezidenta před 13 lety prohrává nejen s autoritativním aparátem, ale také se potýká se vlastním nedostatkem jednoty a s bezradností.

„Ještě pořád zde chybí nezbytná jednotící energie“ – řekl v předvečer voleb pozorovatel jednoho pobaltského státu, který ještě pamatuje masový odpor ve své zemi proti Sovětskému svazu a nedávnou pomerančovou revoluci v sousední Ukrajině. „Bělorusko ještě nedospělo“ – myslí si.

Běloruská televize večer oslavovala oficiálního vítěze epicky rozvleklou filmovou relací z jeho volební místnosti. Státem kontrolované stanice kandidáta opozice Milinkieviče vůbec neukazují. Jakmile se však ukáže na obrazovce, tak často na pozadí se záběry se štosem dolarů a potyček s milicí.

Pozdě večer, kdy se demonstranti na Říjnovém náměstí ještě potýkají s zimou, televizní žurnalistka zaciluje usvědčující úder. Ukazuje obrázky údajných volebních pozorovatelů pověřených opozicí. Polonazí muži se objímají a chytají za prsa. „Zaměřte prosím svou pozornost na to, jak muž po levé straně drží cigaretu. Právě tak se kouří tráva“ – komentuje průvodkyně programu. Obrázky líbajících se mužů v dámských parukách mají doplnit odstrašující obraz „zahraničních zaprodanců“ ve službách opozice. Redaktorka se ptá hosta ve studiu: „Měla by se úplně zakázat opoziční činnost?“ – „Ne, prezident to zařídí po svém“ – ujišťuje expert a redaktorka přitakává. „Bělorusko si vybralo. Doufáme, že se naše země bude i nadále zdárně rozvíjet tak, jako do teď“ – dodává spoluredaktor. O demonstraci na Říjnovém náměstí se země nedovídá ani slovo. „Přejeme vám dobrou noc“.

Pondělí 20. března 2006

Belgická „La Libre Belgique“ představuje Lukašenka jako „brutálního a pospolitého despotu“ a „Corriere della Sera“ nazývá volby „fraškou posledního evropského tyrana“.

V té době na náměstí v Minsku bivakuje několik příznivců opozice v předešlého večera postavených stanech. Jejich sotva hrstka, ale večer přichází na manifestace okolo pěti tisíc lidí.

V ten samý večer OBSE uznala, že volby nebyly ani svobodné, ani poctivé. Průběh voleb zkritizovala také Evropská komise „Během svobodných voleb je především nemožné, aby docházelo k zatýkání představitelů opozice“ – rozhodla Komise. Také Spojené státy odmítly výsledky voleb a prohlásily, že kampaň, která předcházela zvolení Lukašenka, byla vedena v „atmosféře strachu“.

Z Kremlu za to přicházely gratulace. Putin gratuloval běloruskému prezidentovi k znovuzvolení. „Voliči mají porozumění pro vaši strategii dalšího vzrůstu blahobytu běloruského národa“ – napsal.

Úterý 21 března 2006

Na Říjnovém náměstí v centru Minsku bivakuje v 15 stanech kolem 200 lidí. Většina z nich jsou studenti. Celou noc, na několikastupňovém mrazu, s nimi zůstal Milinkievič a členové jeho štábu. V 6 hodin ráno začíná shromáždění započaté písní „Mahutny Boža“ (Všemohoucí bože). Po skončení shromáždění Milinkievič odjel domů. Vrátil se odpoledne a oznámil shromážděným, že od nedělního večera bylo zatčeno více než 100 osob, hlavně ti, co opouštěli náměstí. Mezi nimi i poslanec polského Sejmu za stranu Právo a spravedlnost Jarosław Jagiełło – po několika hodinách byl z Běloruska vyhoštěn.

Středa 22. března 2006

Ve středu, čtvrtý den protestu, se opozice stále domáhá vyhlášení nových voleb. V podvečer se na demonstraci schází kolem 2 tisíc lidí. Aljaksandr Milinkievič opakovaně vyzývá k odporu a nabádá k účasti ne velké demonstraci 25. března.

Čtvrtek 23. března 2006

Protesty v Minsku jsou „řízené z Varšavy“ oznamuje administrací Alexandra Lukašenka řízený deník „Sovietskaja Bielarussija“. Z jejich financování deník obvinil nevládní organizace rozdělující peníze z USA a „některých států Evropské unie“.

V té době na Říjnovém náměstí protest, i přes mráz a nedostatek výsledků, vůbec neslábne. Večer je na náměstí již 35 stanů. Vše se odehrává jen několik metrů od paláce Lukašenka. Milicionáři ještě zkouší při vstupu na náměstí kontrolovat přicházející a odebírat přinášené potraviny, ale je jasné, že je to bezvýsledné.

Pátek 24. března 2005

V noci kolem druhé hodiny vstupuje na náměstí SPECNAZ (speciální jednotky milice) a během necelé hodiny nakládá účastníky protestu – kolem 300 osob – do připravených antonů. Po nich přijíždějí popeláři, kteří likvidují zbytek stanového městečka: stany, spacáky, jídlo, běloruské vlajky. Od rána začínají soudní procesy s účastníky protestu.

Před polednem představitelé Evropské unie, kteří se sešli na hospodářském summitu v Bruselu prohlašují: „Na kontinentě, kde jsou všechna společenství otevřená a demokratická, zůstává Bělorusko smutnou výjimkou“.

Sobota 25. března 2005

Ve 12.00 vyšli lidé do ulic Minsku. Nemohli se však shromáždit na Říjnovém náměstí kvůli příslušníkům vojska a milice (OMON), kteří rozdělili dav na několik skupin.

Lidé se proto vydali k parku Kupaly, kde se mělo uskutečnit setkaní s Milinkievičem a Kazulinem. Každý z nich přednesl projev. Poté Kazulin vyzval, aby lidé vyrazili k věznici Okrestino, a požadovali propuštění vězňů zatčených z politických důvodu.

Kolem 3 tisíc lidí se tedy vydalo směrem k věznici, ale cestu jim zahradil OMON. Národ se však nechtěl zastavit, což vedlo k násilnému konfliktu. Výsledkem byly stovky zraněných a zadržených. Po nějaké době po začátku konfliktu se roznesla zpráva, že jsou i dva mrtví (tato informace byla později dementována. Násilný útok speciálních jednotek si vyžádal „pouze“ jednu oběť – stal se jí Siarhiej Otrosčenko, který podlehl zraněním způsobeným milicí 31. března 2006). OMON takto surově nezvítězil jen nad dospělými muži, ale i nad ženami a dětmi.

Minské věznice byly přeplněné, a tak uvězněné umístili též do věznice v malém městě Žodino. Celkem bylo kvůli volbám v Bělorusku zatčeno kolem dvou tisíc lidí.

 -SB-

zpět na úvodní stránku

Prosíme, umístěte na své stránky naše bannery a podpořte tím naši iniciativu a snahu o demokratické změny v Bělorusku.

Velký:

Pro zobrazení našeho banneru na vašich stránkách vložte následující kód:

To display the banner put this code on your webpage:

Malý:

Pro zobrazení našeho banneru na vašich stránkách vložte následující kód:

To display the banner put this code on your webpage:

Reklama: